Stavební vývoj tvrze

Následující informace bude podána podle zpracované studie pana Jiřího Slavíka z roku 1986, tehdy studenta místní PŠS, dnes pracovníka SÚPP Pardubice a týkající se stavebně – historického průzkumu zámku Orlice a jeho následné upravené verze z roku 1991. Je to prakticky jediný mě známý pramen, který se touto problematikou hlouběji zabývá, ale třeba v budoucnu můžeme, v souvislosti s plánovanými pracemi, očekávat i další zjištění, která tuto historii blíže osvětlí.

Orlický dvůr se nachází na okraji opukové plošiny,která se z jižní strany sklání do údolí Tiché Orlice a na západě prudce spadá do bažinatého údolí potoka. Stavba objektu dnešního dvora vznikala postupně, původně jako rezidenční stavba místní vrchnosti, později již pouze jako hospodářský a správní objekt části kyšperského velkostatku. V době nedávné došlo k dílčí destrukci areálu a následně jeho průmyslové devastaci.

Původní stavba v tomto místě byla tvrz věžovité podoby, ve vyšších patrech asi dřevěné – sídlo majitelů statku. Nacházela se v prostoru západní části dnešní hlavní budovy a její založení lze pokládat do doby srovnatelné se založením vsi, tj. někdy v první polovině 14. století. První zmínka o orlické tvrzi se nachází k roku 1361 kdy je uvedena pouze v predikátu „Ivan z Orlice“. Zbytky této původní stavby se dnes nachází ve sklepní část nejzápadnější části hlavní budovy. Tímto prostorem je nepravidelná, na půdorys nadzemní části nenavazující místnost, částečně zapuštěná do skály. Opukové zdivo pojí jíl, vnitřní vstupní portál je kamenný s drážkou pro dveře. Tato místnost byla s největší pravděpodobností sklepem zmíněné věžové tvrze a její nadzemní obytná část byla zajisté z východu i severu obklopena příkopem. Uvnitř ohrazené plochy areálu stály pravděpodobně nějaké další dřevěné budovy. Stavba sloužila svému účelu v této podobě někdy do 16. století.

Asi v polovině 16. století vzniklo na vnějším svahu předpokládaného východního příkopu další, od věže oddělené, přízemní obytné stavení, mírně kosodélného půdorysu. Jeho sklepní část i přízemí měly dvě části: velký jižní sál a severní chodbu. Sklepní prostor (sál i chodba) byly postaveny klenuté, vstup do sklepního sálu byl portálem v severozápadním koutě této budovy. Sál byl osvětlen 2 šterbinovými okénky. Druhé (přízemní) podlaží této renesanční stavby, z kterého dnes zbyly pouze obvodové zdi a střední nosná zeď, mělo původně vstup ze severu, osvětlení bylo zajišťováno okny z jihu a východu. Je možné, že původní dveřní i okenní otvory odpovídají svojí polohou dnešním. Zdivo bylo používáno smíšené, z opuky a cihel, klenby byly cihlové. Cennou částí této nové budovy byla venkovní sgrafitová figurální výzdoba jižního a snad i východního průčelí, provedená ve 3 pásmech, oddělených od sebe sgrafitovými římsami. V zachované spodní části byla zobrazena alegorie vítězství církve (holubice), střední část vyplňovala lovecká scéna a horní pás byl rozdělen do řady samostatných polí s různými náměty. Sgrafita byla škrábána do dvouvrstvé omítky, kdy spodní vrstva byla probarvena dřevěným uhlím. Kolem oken, tehdy bez kamených ostění, doplňovala sgrafitovou výzdobu červená malba. Dnešní kamená ostění oken jsou až barokního původu.

Před rokem 1592 došlo k velké přestavbě tvrze, kdy byla stržena původní stará věž a na její místo, až na samý okraj skalnaté plošiny bylo postaveno patrové stavení, spojené svojí přízemní částí s dříve postaveným a výše popsaným obytným stavením. Na suteren původní věže byl připojen nízký obdélný sklep, sklenutý valenou klenbou a osvětlený z jihu střílnovým okénkem. Z přízemí ústilo do sklepa pohodlné dřevěné schodiště, na severu na něj navazoval sklípek. Ke sklepům obytného stavení byla připojena vysoká chodba, vytesaná zčásti ve skále, zaklenutá a z jihu osvětlená střílnovým okénkem, dnes přeměněným na dveře. Ze severu byl vchod do nádvoří. Vpadlou střední část severního průčelí lze nejsnáze vysvětlit existencí pavlače v těchto místech. Tato stavba měla nad celou přízemní částí krov nebo lehké patro, založené na příložkách a byla zdobena sgrafitem, kvádry tzv. psaníček. Jejich provedení je možné sledovat s ohledem na kvalitu od západní části budovy, kterou zdobili zkušení sgrafitáři, směrem k východu, kde již pokračovali zaučení zedníci. Jejich psaníčka, na starší, obytné části budovy, byla již dělána od ruky, s mnoha prohřešky proti řemeslu. Mezi okny západní části jižního průčelí se nachází dvě sgrafitem neozdobené plochy, kde jsou do oválných rámů namalovány dva erby. Jsou to znaky majitele Sudy z Řeneč a jeho manželky Doroty z Lipan.

Po roce 1650 ztratila zámecká budova svůj původní, rezidenční význam, poněvadž vrchnost přesídlila do tehdy zakoupeného Kyšperka a původně zámecká budova byla proto přestavěna na sýpku a obydlí správce. Střední přízemní část byla přeměněna na velký sál se středovým sloupem. V rámci této přestavby byla vyzděna i střední a východní část patra, původně dřevěná, do úrovně západní části budovy, byl vztyčen řemeslnicky zajímavý krov. Průčelí budovy pokryla nová bílá omítka s červeným rámováním oken a dveří a červenýmí římsami. Střechu pokryly pálené tašky. Budova dvora tak získala dnešní podobu.

Kolem roku 1815 byly fasády opět přizpůsobeny dobovému vkusu. Stěny pokryl okrový nátěr a ostění oken a dveří byla nalíčena bíle. V této době, za majitele panství hraběte Marcoliniho, také dochází k dostavbě celého dvorského areálu o další 3 budovy hospodářského rázu. V nové budově na západní straně byly umístěny konírny a kravín a bydlil tam poklasný a chasa. V nově postavené východní budově byla ratejna, byt pro šafáře a  výše k silnici volovna a řezárna. Na severní straně dvorského areálu stála dřevěná stodola, která v roce 1924 vyhořela. Výměra veškerých orlických dvorských pozemků činila před parcelací 553 ha, z toho zemědělské půdy 238 ha.

Stanislav Adamec

historik a badatel

Orlice 2010